18 Vlastní provádění terapie VM2G

Základní startovací podmínky a polohy pro vyvolání reflexu

• na zádech – reflexní otáčení I.

• na boku – reflexní otáčení II.

• na břiše – reflexní plazení

• na čtyřech – reflexní lezení

• základní stimulace reflexních zón, umístění a směry stimulace

• základní zadržování vyvolaného pohybu

Nadstavbové polohy a terapeutické doplňky zesilující průběh reflexu

• postupná vícečetná stimulace reflexních zón

• částečná labilizace pánve aktiva diskem (klínovité vypodložení pánve aktiva diskem)

• postupný podélný náklon lůžka, tělo na adhesivní podložce (hlava jde výš než nohy)

• úplná labilizace pánve aktiva diskem s podložením hrudníku

• vyklonění osy pánve v příčném směru klínem

• vyklonění osy těla v příčném směru

• labilizace dalších opěrných bodů nafukovacími míčky

• brzdění pohybu končetin gumovými pásy

• brzdění pohybu končetin opěrkami

• posun těžiště končetin závažími

Podpůrné polohy a vybavení usnadňující vyvolání reflexu

• náklon lůžka v podélné ose, mírně hlavou dolů

• vypodložení nohou

• vypodložení rukou

• vypodložení pánve pevným klínem

• antalgické polohy pro končetiny a osový orgán

Zevní podmínky stimulace pro VM2G

• tiché a klidné prostředí nerušící relaxaci pacienta

• technické vybavení a vhodné pomůcky

• možnost sledování času jednotlivé stimulace a celkové doby stimulace

Edukace pacienta při VM2G

• uvést pacienta do relaxovaného stavu

• vysvětlit, že polohy není třeba držet cíleně, že díky reflexu budou končetiny držet samy i proti gravitaci

• vysvětlit, že během terapie dojde k postupnému „vypínání“ vnímání tělesného schématu a pacient
  přestane vnímat, kde se jeho končetiny nachází

• vysvětlit, že dojde k postupným projevům „automatické kloubní centrace“ (chvění, třes a mimovolné pohyby v končetinách a pánvi)

• vysvětlit nutnost spolupráce (pacient hlásí vznikající diskomfort – bolest, tah ve svalech, nástup únavy…)

• u dětí vysvětlit, aby si s probíhajícím reflexem „nehrály“ a tak jej nerušily

• nutnost odvádění pozornosti u dětí (zpěv, hudba, audio knihy…)

  

  

  

Sledování, jaké reakce VM2G stimulace u pacienta vyvolává

• automatika držení končetin proti gravitaci

• nastavení úhlů os končetin a jejich změny

• intenzita reflexních pohybů, chvění, třesu

• rychlost nástupu únavy

• zda stimulace nevyvolává patologické náhradní držení končetin

• doba trvání nepřerušované stimulace, přestávky, celková doba jedné terapie

  

  

  

Opakování terapie v průběhu jednoho dne

• u dětí ideálně 2-3x denně

• u dospělých pacientů dle jejich možností, minimálně 1x denně

Vlastní řízení terapie VM2G se děje:

• dle aktuální intenzity odezvy „systému“ (třes, rozsah pohybů…)

• dle individuálních reakcí pacienta (nástup únavy, bolest, diskomfort…)

• dle změn v automatice držení těla

• dle změn v automatické kloubní centraci

• dle změn v základních hybných stereotypech

• dle změn v „nadstavbových“ programech jemné a hrubé motoriky

• dle změn v řízení vyšších nervových funkcí, zlepšování fatických funkcí,

• ústup dyspraxie, nástup únavy, podrážděnosti

Reflexní odezva „systému“ u pacienta při terapii VM2G

• automatické držení těla a končetin proti gravitaci bez volního úsilí

• postupné „vypínání“ vnímání tělesného schématu až do stavu těsně před usnutím, uvědomění si pocitu „ztráty těla“

• automatická kloubní centrace projevující se třesem, chvěním i pohybovými automatismy, zvláště na rukou, nohou, celých končetinách a pánvi

• postupné prodlužování doby, po kterou pacient snáší stimulaci bez diskomfortu

• zvyšující se schopnost snášet stupňování zátěže vícečetnou stimulací,

• balančními disky, šikmou a příčnou polohou lůžka, tahy gum, závažími na končetinách

• zapojení všech svalů těla ve specifickém „modu“ bez únavy jak při vlastním

• provádění, tak po terapii

• v reflexních stimulačních zónách nedochází k vyčerpání, ani k postupnému přizpůsobení se stimulaci

• při práci svalů se objevuje zcela specifická únava, většinou jen místně lokalizovaná, která vzniká vlivem svalové diskoordinace a okamžitě odeznívá po přerušení stimulace

  
  Video — terapie dětí a dospívajících

  
  Video — terapie dětí a dospívajících

  Kazuistika

  Ilustrace využívání náklonů lůžka a labilizačních disků

  Sedmiletá pacientka přichází do naší péče pro lehčí poruchu držení těla. Matka pacientky měla obavy o budoucí vývoj hybného aparátu své dcery, neboť v rodině se již po více generací objevují chronické bolesti zad; ona sama jimi také trpí. Pacientka připouští, že občas má bolení v zádech, ale neumí přesně určit kde. Jiné problémy pacientka nemá.

  Popis problému (klinický nález)

  V anamnéze pacientky se nenašla žádná pozoruhodná odchýlení od normálního psychomotorického vývoje. Začala chodit na konci prvního roku. Vyšetření základních motorických stereotypů bylo v zásadě v normě, jediný problém se objevil v zeslabení bráničního dýchání. Automatika stoje a zvláště celková osa těla vykazuje odchylky od normy předsunutím celého těla ventrálním směrem. Základní sagitální osa vycházející ze středu zevního kotníku již dále neprochází očekávanými fyziologickými body. Ve stoji je patrné významně větší zatížení špiček obou nohou než pat, ventrální naklopení pánve a ventrální vtočení obou pletenců ramenních. Pánev je ventrálně překlopená a ramenní pletence jsou v protrakci. Hlava je v předsunu mimo osu.

  Odborné vysvětlení problému

  Původ vzniku poruchy řízení automatiky držení těla bude nejspíš v hereditární zátěži. Matka potvrdila, že držení těla dcery je velmi podobné tomu, jaké měla ona sama v době dospívání. V průběhu prvního roku mohla pacientka prodělat centrální koordinační poruchu velmi lehkého typu, která by také přispěla k narušení řízení motoriky. Významnější vyosení lze spatřovat ve ventrálním naklopení pánve a také na ventrálním držení obou pletenců ramenních. Vzhledem k rodové zátěži chronických obtíží hybného aparátu lze pokládat za velmi prozíravé, že matka hledala řešení, kterým by se její dcera případným budoucím problémům, zvláště potížím s páteří, mohla vyhnout.

  Ilustrace řešení

  Přestože se problém držení těla u této pacientky zdál zpočátku poměrně snadno řešitelný, trvala jeho náprava šest let. Matka pacientky byla velmi motivovaná své dceři pomoci a terapii prováděly velice pečlivě. Frekvence návštěv byla stanovena na jednu za čtyři týdny. Zlepšování postavení hlavy, pánve i ramen se začalo dařit zvláště díky cvičení na nakloněné ložné ploše lůžka. Podélný náklon lůžka byl technicky realizován posuvným nastavováním nohou lůžka, náklon příčný využitím cvičební podložky. Jako další pomůcky, které urychlily nápravu držení těla, byly využity balanční disky a labilizační podpěry. V průběhu terapie si pacientka na bolesti zad nestěžovala.

  Vysvětlení řešení

  Zvolený terapeutický postup labilizací opěrných bodů při reflexním cvičení významně napomohl vyprovokovat opravný program pro řízení těla. Bylo nezbytné cílit stimulaci více na zapojení předozadních svalových řetězců než na řetězce šikmé. Ačkoliv se mohlo zdát, že léčebný efekt se po řadu měsíců nedostavoval, a i pak změny směrem k normě postupovaly velmi zvolna, ukázal se směr terapie jako správný. Normalizační změny byly v následném vývoji zcela petrifikovány a konečný efekt terapie přinesl velmi dobrý výsledek. Není bez zajímavosti, že VM2G úspěšně zasáhla i v tomto případě, kde mohla být příčina potíží i v hereditární zátěži.

  Pohled na řešení problémů automatiky držení těla za pomoci labilizačních opor a šikmých cvičebních ploch

  Správnému terapeutickému cílení významně napomáhal mechanismus cvičení na šikmé ploše podélné v kombinaci se šikmou plochou příčnou. Sdružování obou náklonů vytváří podmínky pro aktivaci torzního biomechanismu těla, jehož pomyslným středem jsou vedeny přímé svalové řetězce. S těmito torzními podmínkami bylo zároveň využito labilizování opěrných bodů těla. Sdružením náročných výchozích prostorových a adhezivních dispozic se stává vyvolání a udržení stimulačního reflexu pro mozek mimořádně pracnou záležitostí. Díky ní však běží vlastní terapeutický reflex mimořádně precizně a lze jej velmi dobře cílit do konkrétní části těla. Provádění tohoto způsobu terapie klade na fyzioterapeuta mimořádné nároky, protože musí zvládnout vytvořit optimální míru zatížení a také správně vysvětlit provádění stimulace pro domácí cvičení. Optimální míra zatížení vychází jednak z aktuálně probíhající reflexní odezvy u pacienta, jednak z aktuálních dispozic pacienta.